"Na břehu prastaré řeky stojí staletý strom – symbol odolnosti a dlouhověkosti. Lidé kolem něj procházejí a nevnímají nic jiného než široký kamenný kmen s pokroucenými větvemi polouschlé koruny. A on na ně hledí svýma přimhouřenýma očima. Vidí generace, které přicházejí a odcházejí. Vidí děti své země, nespočetná semínka, která vítr rozptyluje po světě. Vidí budoucnost, ale nikomu ji neprozradí. Viděl minulost, ale nyní si na ni málokdo vzpomene. Kdysi jeho vrchol dosahoval nebes, kde přebýval Hrom a Blesky. Po něm sestupovali bohové na zem. Lidé přicházeli k jeho úpatí, aby žádali o sílu a odvahu. Hledajíce moudrost, klaněli se duchům předků, kteří žili v jeho kmeni. Opředli ho legendami a vírami, jako by ho obrněli. A právě proto stojí dál, hledíce skrz temnotu věků. A čeká. Až jeho potomci vyrostou." Bez rámu.