Světlo po bouři
Tento obraz byl náročný. Tématicky. Energeticky. Časově. Moc mě k sobě nepouštěl. I já jsem se “bála” pustit k němu. Protože každé nadšené pokračování v něm se propadlo v jakési zklamání, že tento proces není tak snadný a příjemný, jako byl u jiných obrazů. Byla to velmi proměnlivá jízda, během které střídavě svítilo, pak se rychle zatáhlo, hřmělo, bouřilo a chvíli zase svítilo. Nejen na plátně, ale i v mém životě. Proto obraz vznikal vcelku dlouho, s dlouhými pauzami. Před každým pokračováním jsem se potřebovala vrátit k začátku tvorby, kdy jsem si ke snadnějšímu pochopení tématu vytáhla karty - HRAVOST a BOUŘE. A tak jsem se celým tím procesem učila… a to je vlastně poselství tohoto obrazu… že každá bouře je součastí života. A že jsme dost silní na to, abychom jí nepropadali a brali ji spíše s nadhledem a hravostí. Navíc, každá ta bouře/krize nás jen formuje a posouvá k tomu, co tady na Zemi máme žít. :-)